Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Martin Vaniak

Byl jsem líný běhat, táhlo mě to do brány

V brance skončil, protože byl líný běhat. Dobře udělal! Martin Vaniak v lize vychytal 153 nul, se Slavií slavil dva tituly a postoupil s ní i do Ligy mistrů. „Za největší osobní úspěchy pokládám cenu Františka Pláničky pro nejlepšího gólmana roku 2002 a neoficiálního mistra světa chytání přímých kopů ve Francii z roku 2004,“ říká.


Kdy a kde jste s fotbalem začínal?

S fotbalem jsem začínal v Ústí nad Labem. Moje první fotbalové zkušenosti jsem získával na škvárovém hřišti Slavoje Severotuk před mým bydlištěm. Po zrušení tohoto místa jsem přešel do Spartaku Ústí nad Labem. Ve Spartaku jsem odehrál zápasy v žákovských a dorosteneckých kategoriích. Po osmnácti letech jsem odešel na Moravu na vojnu, kde jsem se usadil.

Byla vaše pozice ze začátku hned v bráně nebo v poli?

Nejdříve jsem zkusil hrát v poli, ale byl jsem líný běhat, a proto mě to táhlo do brány. Po dvou letech jsem přešel natrvalo do pozice brankáře.

Vzpomenete si na váš první ligový zápas?

Moje první ligová premiéra byla v Nitře. Zápas skončil remízou 1:1. Bylo to ještě ve federální lize. Byl jsem rád, že jsem si jí mohl poslední půlrok vyzkoušet.

Vybavíte si na vaše první čisté konto?

První nulu jsem vychytal hned ve druhém zápase. Doma jsme porazili Prešov 3:0.

Prošel jsem několika kluby v české lize i v zahraničí. Která nula vám ve vaší bohaté kariéře nejvíce utkvěla v paměti?

Nejlepší nula, na kterou nejraději vzpomínám, se mi podařila za Drnovice. Remizovali jsme v Liberci 0:0. Oproti dnešním moderním, kvalitním a tvrdším trávníkům to byl tehdy v Liberci pohyblivý písek, ale povedl se mi na něm jeden z nejlepších zápasů v ligové kariéře.

Vzpomenete si na zákroky v brankářské kariéře, které hodnotíte jako nejdůležitější?

Připomněl bych především momenty, na které slávističtí fanoušci rádi vzpomínají. V roce 2007 jsme na Strahově hráli odvetu 4. předkola proti Ajaxu Amsterdam. Myslím si, že tyto zákroky mohou být vyzdvihnuté na tu nejvyšší mez, protože jsme i díky nim postoupili do Ligy mistrů.

Dostal jsem pozvánku i do reprezentace. Jaké to pro vás bylo?

Reprezentovat naší zem bylo velmi příjemné. Chytal jsem především v přátelských zápasech, jelikož jsem byl součástí širšího kádru. Hrát s takovými hráči, jako je například Pavel Nedvěd, Tomáš Ujfaluši nebo Milan Baroš, byla velká čest. Kvalifikaci jsme začínali pod trenérem Karlem Brücknerem. Celkově mám na reprezentaci hezké vzpomínky.

Kterých úspěchů si nejvíce ceníte?

Každý fotbalista chce vyhrát titul. Se Slavií jsem se radoval z mistra ligy dokonce dvakrát. Za své největší osobní úspěchy pokládám cenu Františka Pláničky za nejlepšího gólmana roku 2002 a neoficiálního mistra světa chytání přímých kopů ve Francii z roku 2004.

Momentálně působíte jako trenér brankařů. Jak se celý přechod z hráče na trenéra zrodil?

Přerod na trenéra se zrodil tak, že jsem celých jednadvacet let vrcholově chytal a po skončení kariéry jsem chtěl zůstat u fotbalu. Slavia mi nabídla, že mohu nadále pracovat v klubu. Výzvu jsem rád přijal. Začal jsem tedy u mládeže jako trenér brankářů. Myslím si, že člověk by měl dělat to, čemu rozumí a co dělal celý život. Nikdy jsem však neměl ambice působit jako hlavní trenér. Baví mě pracovat individuálně. Začal jsem ve Slavii a momentálně pracuji v Plzni. Postupem času putuji po celé republice, protože naše liga je široká.

Jak jste prožíval branky jako hráč?

Své emoce jsem dával najevo až při rozhodnutém stavu, protože když vedete o jednu branku, tak se to může vždycky obrátit. Hlavně jsem se soustředil, abychom tu branku nedostali.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal je pro mě celoživotní láskou. Strašně moc mi dal, ale taky vzal. Ztratil jsem zejména čas strávený s mými dětmi. Jedenáct nebo dvanáct let cestuji. Chytal jsem v Česku i zahraničí. V Olomouci mám rodinu, bydlím v Praze a momentálně sídlím v Plzni. Byl jsem také v Mostě a dokonce i v Řecku. Přeji každému, aby měl stejné zážitky jako já. Hlavně aby měl člověk práci, která ho baví.

Co pro vás znamená gól?

Když vstřelíte branku, tak to je velká euforie a radost. Já byl ten, kdo jim měl zabraňovat. Pokud jste branku dostal, přineslo to velký smutek, skleslost, obzvlášť v případě, když mužstvo šlape a vy tak můžete ovlivnit výsledek v neprospěch svého mužstva.

Další příběhy

Luboš Kubík

Hrál jsem proti nejlepším hráčům

Sotva někdo napodobí pestrobarevný fotbalový životopis Luboše Kubíka. Dal gól v osmifinále mistrovství světa, penaltou pomohl k postupu do finále EURO, zahrál si v Itálii ve společnosti Maradony, Baggia a Van Bastena, ale také v Německu, Francii a USA. „Jako mladý jsem jenom doufal, že si jednou zahraju první ligu,“ usmívá se záložník, který ještě ve federální lize v Banské Bystrici nastřílel za zápas 5 gólů.

Marek Kincl

V Rapidu jsem se do toho opřel a vymetl šibenici

Válel za Liberec, za Žižkov. Dvakrát vyhrál ligu. Nakoukl i do reprezentace. Ale nejvíc je útočník Marek Kincl hrdý na zkušenosti z Ligy mistrů v dresu Sparty a Rapidu Vídeň. „Důležitých gólů bylo hodně. Samozřejmě jim vévodí často zmiňovaný gól proti Laziu Řím. Já rád vzpomínám i na můj první gól v Lize mistrů. Porazili jsme na Letné 4:0 Feyenoord Rotterdam a já se podepsal pod ten třetí, dostal jsem od Rasti Michalíka krásný balon za obranu,“ vzpomíná Kincl.

Karel Jarolím

Miluju tvořivé hráče

Prožívá vrchol trenérské kariéry, vede národní tým. Kouč Karel Jarolím ale zavzpomínal i na dobu, kdy sám v pozici záložníka střílel branky. „Na góly se fotbal hraje, pak propuká vlna emocí,“ popisuje trenér, jenž dvakrát slavil titul se Slavií (2008 a 2009). Zároveň přiznává, že má rád technické hráče. „Miluju fotbalisty, kteří mají nápady a jsou schopni něco vymyslet,“ tvrdí Jarolím. Snad jich v reprezentaci bude mít dost!