Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Václav Koloušek

Fotbal mi dává energii do života

Je dvojnásobným ligovým mistrem a v samostatné české nejvyšší soutěži oblékal dresy Sparty, Slavie, Liberce, Příbrami a také jihlavské Vysočiny. Když se řekne jeho jméno, fotbalový fanoušek si hned vybaví silnou stránku jihlavského špílmachra. „Přímé kopy a střely ze střední vzdálenosti, to bylo moje, usmívá se zkušený jihlavský záložník.

Začínal v Mladé Boleslavi, vojnu absolvoval v pražské Dukle, odkud v létě 1997 zamířil do italské Salernitany, sezonu 1999 - 2000 hrál ve Fermaně. V srpnu 2000 ho na roční hostování získala Sparta, na dalším ročním hostování se dohodl s Libercem. V červenci 2002 se musel vrátit do Salernitany, ale po půlroce byl uvolněn na přestup do Liberce. V lednu 2004 přestoupil do Slavie.

V květnu 2004 onemocněl akutní leukemií a kariéru přerušil, ale v zimní přestávce ohlásil velký návrat. Jenže v létě se nepohodl s trénerem Jarolímem i s vedením klubu a po měsíci v béčku odešel do Příbrami. V lednu 2006 přestoupil do Rakouska, kde nastupoval za Innsbruck a Wiener Neustadt. V srpnu 2011 přestoupil do druholigového Brna, odkud po roce zamířil do Jihlavy.

Fotbal zanechal v životě tohoto mladoboleslavského rodáka nesmazatelnou roli. „Pro mě je to celý život. Obětoval jsem tomu strašně moc a jsem rád, že i v tomhle věku můžu být na hřišti. Dává mi to energii do života.“

Další příběhy

Jan Polák

Gól je euforie, úleva i povzbuzení

Z Brna-Bohunic se vyšvihl až do reprezentace, do bundesligy a k belgickému titulu s Anderlechtem. Na první ligovou trefu ale Jan Polák ani přes hromadu jiných zážitků nezapomene. „Stál jsem mezi šestnáctkou a polovinou hřiště a dostal balon. Udělal jsem s ním pár kroků a někdo za mnou, myslím, že to byl Zdeněk Cihlář, zakřičel, ať zkusím vystřelit. A tečovaná střela zapadla do branky Sparty,“ vzpomíná brněnský záložník. „Ještě teď z toho mám husí kůži.“

Ľubomír Moravčík

Góly za nás slavily tribuny

Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“