Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Jan Rezek

Že jsem byl na EURO, je pro mě ctí

Nasbíral klubové zkušenosti z Ruska, Kypru a Číny. „Nejraději ale vzpomínám na všechny čtyři reprezentační góly,“ říká příbramský fotbalista Jan Rezek, účastník EURO 2012, jenž si za národní tým zahrál v 21 zápasech. „Hned první gól proti Ukrajině jsem vstřelil bodlem na zadní tyč. V dalším kvalifikačním zápase proti Litvě jsme měli nůž na krku, ale těžkou situaci jsme zvládli a dokonce jsem vstřelil dvě branky.“

Kde a kdy jste s fotbalem začínal? Kdo vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal v Březnu u Chomutova. Přivedl mě k němu táta a dva starší bráchové.  U nás v podstatě žádná jiná volba nebyla, protože jsme taková fotbalová rodina.

Na jaké pozici jste ve vašich začátcích hrál?

Začal jsem v útoku, protože v klubu nebyli mladší žáci. Trenéři měli strach, abych toho moc nezkazil. Když jsem v klubu dále postupoval, zkusil jsem všechny posty, kromě brankáře.  

Jak se vám dařilo v mladém věku?

V útoku jsem střílel dost gólů. Po přesunu z útoku už jich tolik nebylo. Skoro celý dorostenecký věk jsem strávil ve středu nebo na krajích zálohy. Ve starším dorostu mě pan Cerman posunul opět dopředu a už mi to zůstalo.

Popište vaší cestu do ligy…

Když jsem skončil v dorostu, přestoupil jsem do teplického „béčka“. Po půl roce jsem přešel do Chomutova, který byl tehdejší farmou Teplic a kde jsem si půl roku zahrál druhou ligu. V létě jsem nastoupil do přípravy s „áčkem“ a zůstal tam.

Jak vzpomínáte na váš první ligový zápas?

Moc rád na něj vzpomínám. Hráli jsme doma proti Českým Budějovicím. Prohrávali jsme 0:1 a já šel v poločase na hřiště. Ve druhé polovině utkání jsme otočili nepříznivý průběh a vyhráli jsme.

Dokážete jej popsat?

Ve svém třetím ligovém startu jsem rozhodl zápas v Brně, když jsem vstřelil branku v devadesáté minutě na 2:1. Nedokážu si vzpomenout, jak přesně padla. Ale vím, že mi nahrával Luděk Zelenka. Přistrčil mi míč mezi obránci, já šel sám na gólmana Přibyla a prostřelil ho. Poté jsem docela dlouho slýchával, že na této brance měl hlavní podíl právě Luděk.

 

Které branky ve své kariéře hodnotíte jako nejdůležitější?

Nejdůležitější branky byly v zápasech, ve kterých o něco šlo. Například v dresu Sparty opět proti Brnu. Hráli jsme o titul. Po třech minutách na hřišti jsem proměnil penaltu a zvítězili jsme 1:0. 

Které branky vám nejvíce utkvěly v paměti?

Nejraději vzpomínám na všechny reprezentační branky. Celkem byly čtyři. Hned první gól proti Ukrajině jsem vstřelil bodlem na zadní tyč. V dalším kvalifikačním zápase proti Litvě jsme měli nůž na krku, ale těžkou situaci jsme zvládli a dokonce jsem vstřelil dvě branky.

Jakého úspěchu si v kariéře nejvíce ceníte?

Účasti na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině. Považuji za opravdovou čest, že jsem tam mohl s klukama být. Za fantastický zážitek považuji i čtvrtfinále proti Portugalsku, i když jsme nakonec prohráli.

Co pro vás znamená gól?

Gól je radost se spoluhráči. Když je branka vítězná, tak následná oslava v kabině je ten nejúžasnější pocit.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená celoživotní lásku. Hraji ho od svých pěti let a je to jediné, co umím. Jak roky přibývají, zápasů přede mnou ubývá. Snažím se proto si fotbal stále užívat a dávat do něj vše. 

Další příběhy

Marek Matějovský

Svůj první ligový gól dodnes považuji za jeden z nejhezčích

Gólové akce spíš vymýšlel a projektoval, ale taky se na něj při zakončení dostalo. Marek Matějovský, aktuálně záložník Mladé Boleslavi, zaskočil nádhernou akcí v mnichovské aréně Německo při debaklu 3:0. Nebo napálil pumelici pod břevno v liverpoolském chrámu Anfield. „Pak jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Jen jsem tam zmateně pobíhal, že to možná bylo až komický,“ vypráví někdejší hráč Readingu.

Petr Svěcený

První křik gól jsem si nechal na Del Piera

První dva přímé přenosy z fotbalového Poháru UEFA odtrpěl bez gólového efektu, při úvodním komentování Ligy mistrů už se ale Petr Svěcený dočkal. Úvodní trefou Juventusu proti Realu Madrid mu hlasivky rozechvěl Alessandro Del Piero. „Byla to odveta čtvrtfinále a Juventus vyhrál 2:0,“ vzpomíná Svěcený. „Tehdy na mě dýchla atmosféra, poprvé v životě jsem byl na takovém stadionu, na Delle Alpi v Turíně, sám, v 21 letech. Rád na to vzpomínám, ale byly to i nervy.“