Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Pavlína Ščasná

Místo školky s tátou na fotbal

Dávala góly v nejlepších ženských soutěžích na světě. Pavlína Nováková-Ščasná táhla českou reprezentaci a již v šestnácti se stala fotbalistkou roku. „Vždycky jsem poprosila tátu, abych nemusela do školky a šla jsem s ním na fotbal,“ říká rodačka z Roudnice nad Labem, která začínala s fotbalem na Kypru.

S fotbalem začínala v kyperském klubu Anagennisis Derynia, kde působil její otec Zdeněk Ščasný. Od roku 1992 hrála za chlapecká mládežnická družstva SK Roudnice nad Labem. V roce 1996 přestoupila do AC Sparta Praha, kde se vypracovala v nejlepší českou fotbalistku, což ji pomohlo k angažmá v FC Bayern Mnichov.

Z Bayernu si nakrátko odskočila do americké profesionální ligy (Philadelphia Charge). Po krachu celé soutěže se opět vrátila do Bayernu, odkud zamířila do Švédska (Örebro a Malmö). Kopačky pověsila na hřebík v USA během angažmá v družstvu Boston Breakers.

Další příběhy

Petr Kouba

Hrdý jsem na nulu proti Barceloně

Před dvaceti lety chytal Petr Kouba ve Wembley ve finále EURO, pomohl k titulům Spartě a La Coruni. Ale taky dal ligový gól. Na Letné. „Sparťanští fanoušci mě vyvolali, abych si šel kopnout penaltu. Běžel jsem přes celé hřiště a za rozhodnutého stavu 3:0 ji proměnil,“ usmívá se bývalý skvělý brankář. „Když jsem na ni běžel, do půlky hřiště to bylo fajn, euforie. Od půlky už jsem ale začal přemýšlet, jak a kam to kopnu. Dopadlo to dobře, gólman šel na druhou stranu.“

Luboš Kozel

Běžel jsem někam k rohovému praporku

Do první ligy nakoukl Luboš Kozel, bývalý obránce a dnes trenér pražské Dukly, pozdě, až ve 23 letech. Ovšem už ve čtvrtém utkání za Slavii se poprvé trefil. „Na Žižkově po centru hlavou. Ani jsem nevěděl, jak se radovat. Běžel jsem někam k rohovému praporku s roztaženýma rukama k našemu kotli,“ vybavuje si ligový mistr z roku 1996, který se prosadil i v reprezentaci: proti Faerským ostrovům tečoval centr Pavla Nedvěda.