Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Roman Hubník

První ligový? Patičkou jsem překonal Chvalovského

Má za sebou zkušenosti z Ligy mistrů a Bundesligy, dvakrát slavil triumf v české lize, ale nejdůležitější gól si Roman Hubník spojuje s reprezentačním dresem. Doma proti Skotsku totiž rozhodl o výhře 1:0 v kvalifikaci EURO 2012. „Kvalifikaci jsem odehrál celou a pak i jeden zápas na mistrovství Evropy. To byl pro mě vrchol,“ říká obránce Plzně, na podzim hostující v Olomouci.

„S fotbalem jsem začínal v pěti letech v Halenkově. S bráchou a kamarádama jsme si kopali před barákem, tak jsem začal hrát za přípravku. V žácích jsem se dostal na rok a půl do Vsetína, ve třinácti jsem odešel do Zlína zase na rok a půl.


Začínal jsem v útoku nebo na podhrotu, protože jsem byl nejvyšší a i jeden z nejrychlejších. Stačilo mi dát balon za obranu a dával jsem spoustu gólů. Brácha Michal naopak hrával zezadu a postupem času jsme si ty role vyměnili. Jsem rád, že se taky dostal do Olomouce v dorosteneckém věku a že se mu dařilo. I když ho teď zranění přibrzdilo. V Olomouci jsme spolu hrávali jen chviličku, ale jestli byl v Polsku nebo v Jablonci, při každém gólu, který jsme dali, jsme si napsali a pogratulovali si navzájem.

Když jsem odešel do Olomouce, bylo mi patnáct let. Prošel jsem všechny dorostenecké kategorie, až jsem naskočil do prvního ligového zápasu doma na Andrově stadionu proti Spartě. To byl takový první největší fotbalový zážitek.

A první ligový gól? Ten padl v Blšanech. Hned ze začátku chtěl Tomáš Randa vystřelit, já byl zády k bráně a nenapadlo mě nic jiného, než to dát patičkou do brány. Tehdy ještě Chvalovského jsem poslal na druhou stranu. Na tento gól vzpomínám velice rád, nikdy na něj nezapomenu.

Později jsem se dostal na necelé dva roky do Moskvy a přes hostování ve Spartě, kde jsem dával góly hlavně v Evropské lize, třeba proti Eindhovenu, jsem se přesunul do Herthy Berlín. Tři a půl roku tam pro mě bylo nejhezčí fotbalové období. Nejdřív jsme spadli do druhé ligy, pak jsme postoupili zpět, takže to byl pro Berlín takový malý titul. Pár gólů jsem dal i tam, ale nejvíc mě potěšil můj druhý v reprezentaci. Jeden z nejdůležitějších. Doma proti Skotsku. Vyhráli jsme 1:0 a i díky němu postoupili na EURO v Polsku a na Ukrajině. Odehrál jsem celou kvalifikaci a pak i jeden zápas na mistrovství Evropy. To byl pro mě vrchol.

Nikdy jsem netrefil nohou šibenici nebo něco podobného. Ale jsem rád, že v každém týmu jsem aspoň ten jeden gól dal. První reprezentační v Teplicích proti Belgii. To jsem měl hodně usnadněné. Dával jsem hlavou už do prázdné brány. Na to se nezapomíná. První za Plzeň jsem vstřelil proti Liberci. Vzpomínám i na trefu proti Jihlavě, kdy jsme vyhráli a slavili titul.

Moje kariéra byla doposud docela pestrá a doufám, že to ještě bude pokračovat.“

Další příběhy

Václav Němeček

Gól proti Barceloně mi pomohl k přestupu do Francie

Šestkrát vyhrál domácí ligu se Spartou. S reprezentací to dotáhl až do čtvrtfinále mistrovství světa v Itálii, ale první gól v národním dresu vstřelil Václav Němeček až v kvalifikaci EURO 1992 proti Francii. V Bratislavě před 41 tisíci diváků. „Do střely se mi vrhnul Manuel Amoros, míč tečoval a ten vysokým lobem skončil za zády brankáře. Pak nám ale dal dva góly Jean-Pierre Papin a prohráli jsme 1:2,“ ohlíží se vicemistr Evropy 1996.

Tomáš Čížek

Můj první gól? To byla velká radost a euforie

Málokdo z českých fotbalistů zažil tak pestré ruské dobrodružství jako Tomáš Čížek. Vždyť nastupoval za Kazaň, FK Moskva, Vladikavkaz a Novosibirsk. Velmi dobře si ale pamatuje i na dávný debut za Jablonec. „Vyhráli jsme doma 8:0 nad Hradcem a já si zlomil zanártní kůstku, na to se nedá zapomenout,“ usmívá se 38letý záložník. „Mým nejsilnějším fotbalovým zážitkem byl určitě ve Spartě zápas Ligy mistrů na Realu Madrid.“